Rodinné firmy někdy ovládá strach. Všiml si toho například poradce specializující se na rodinné firmy Kyle Danner, kteří o fenoménu strachu sepsal článek publikovaný na webu ffipractitioner.org.

V čem je strach problematický? Strach vede k odkládání rozhodnutí ohledně nástupnictví ve firmě, stejně jako k diskuzím o tom, jak nakládat s rodinným majetkem. Negativní důsledky, které odkládání důležitých rozhodnutí přináší, zná nejspíš každý i ze svého osobního života. Co s tím tedy můžeme dělat? Jak na to, aby spolu lidé v rámci rodinné firmy dokázali mluvit a spolupracovat tak, aby budoucnost celé firmy nebyla ohrožena?

Rodinné firmy se mohou se strachem potýkat hlavně v časech velkých změn. Jak s tím pracovat? Je třeba si strach přiznat, pojmenovat své pocity a začít pracovat na tom, aby příčina obav byla odstraněna a „už se nebylo čeho bát“.

Strach má něco do sebe, protože ho máme z nějakého důvodu

Když cítíme strach, je přirozenou reakcí snažit se ho zmenšit nebo se mu vyhnout. Ohledně překonávání strachu koluje mnoho motivačních hesel a frází. Jenže ty nám nepomohou, protože nejdou po příčinách. Strach, který cítíme, je skutečný. Neměli bychom se ho snažit ignorovat nebo jej potlačit pozitivitou a umělým nadšením. Naše emoce, tedy i strach, nám něco říkají. Konkrétně strach nás varuje, že jsme vystaveni nějakému riziku, že bychom měli postupovat opatrně a s rozmyslem. A navíc – pokud budeme strach ignorovat, ochuzujeme se tím o část našeho emočního spektra. Potlačením strachu se s ním nemůžeme vypořádat a nemůžeme jej ani využít jako varovný signál. A každý úspěch, kterého se dobereme strachu navzdory, pro nás bude ještě sladší. I toto je pozitivní stránka strachu.

Váš pocit strachu je jiný, než jak strach vnímají ostatní

Ještě donedávna se vědci domnívali, že naše emoce jako jsou právě strach, radost, zloba nebo smutek, probíhají v určité části mozku. A že tedy je naše prožívání těchto emocí dost podobné. Tento pohled na emoce se však pozvolna mění. Nyní to vypadá, že při prožívání strachu nehraje významnou roli jen to, jak jako lidské bytosti biologicky fungujeme, ale také naše zkušenosti, kultura, ze které pocházíme, a kontext dané situace. Strach je výsostně subjektivní věc – bojíme se různě, a také se bojíme různých věcí. Některé rodinné firmy tak vidí rychle se měnící trh jako velkou příležitost, jiné rodinné firmy se prudkých proměn naopak obávají, protože pro ně změna zavedených pořádků představuje nebezpečí.

My lidé (a náš mozek) bažíme po jistotě

Strach pramení z nejistoty, z něčeho neznámého. Pro náš mozek je zpracovávání nejistoty těžší, protože to vyžaduje více energie. Všechny stimuly musí být zpracovány – a když se náš mozek nemůže opřít o mentální modely, které si v průběhu našeho života vytvořil, je to pro něj náročné. Mentální modely, které mozku usnadňují práci, nám obvykle dobře slouží. Díky nim se nemusíme v každé situaci zcela všechno učit a můžeme mít docela dobrou představu o tom, jak se situace vyvine, protože jsme podobnou situaci už někdy prožili. Náš mozek má také rád, když dokončujeme úkoly. Proto se cítíme dobře, když jsme něco dotáhli dokonce. V našem mozku je v takové chvíli aktivováno centrum odměn. Když tedy víme, že náš strach v sobě zahrnuje něco neznámého nebo nejistého, můžeme snadněji pochopit, proč jsou situace s prvkem nejistoty nebo neznáma pro nás náročné, uvádí Kyle Danner v původním článku.

O dalších emocích, které prožíváme, prožíváme-li strach, a o tom, jak se pokusit tento strach zvládnout se dočtete v druhé části tohoto článku, na kterou se můžete těšit příští týden.