V oboru hoteliérství se nachází velká spousta rodinných firem s dlouhou historií. Příkladem můžou být více než tisíc let staré hotely v Japonsku (například firma Nishiyama Onsen Keiunkan, Koman nebo Hōshi Ryokan), nebo několik stovek let staré hotely v Evropě (The Olde Bell, Zum Roten Bären, Taferne). Je tomu snad proto, že hoteliérství a pohostinství se v lidské historii od středověku mění jen velice pomalu? Dnešní díl seriálu Slova a příběhy se věnuje rodině Pupp. Rodině, která založila jeden z nejslavnějších mimopražských hotelů. Historie hotelu nesahá sice tak hluboko jako výše jmenované, ale i přes to, si za dobu, více než 300 let od svého založení, dokázal vybudovat světové jméno.

Historie hotelu se začíná psát roku 1701, kdy byla postavena tzv. Saská hala, kterou dal vybudovat tehdejší starosta města Karlovy Vary Lorenz Deimel. O několik let později nechal Andreas Becher, jenž byl v té době starostou Karlových Varů, postavit v pravém úhlu k Saskému sálu také Český sál. Toto jsou tedy dva hlavní základní kameny, díky nimž stojí dnešní Grandhotel Pupp.

Roku 1760 přišel do Karlových Varů Jan Jiří Pop, cukrář hraběte Rudolfa Chotka. Jan Jiří Pop byl zaměstnán v cukrárně kavárníka Mitterbachera. Právě tam potkal svojí budoucí manželku Franzisku Mitterbacher, jedinou dceru svého zaměstnavatele. Svatba proběhla roku 1775. Manželé příliš neotáleli a postupně začali skupovat, i díky bohatému věnu, Český sál. Roku 1778 dokoupili poslední třetinu sálu a začali s modernizací. Český sál se postupně stával centrem společenského dění pro bavící se lázeňské hosty. V této době se Jan Jiří Pop začal podepisovat jako Johann Georg Pupp.

Životní investice rodiny Pupp ovšem zahrnovala i úpravu a výzdobu slavného hotelu. Johann správně odhadl velký potenciál volného času zámožných vrstev a investoval další prostředky do hotelu. Stejně jako většina rodinných firem i tato musela vyřešit problém s mezigeneračním transferem firmy. Johann měl dva syny Josefa a Johanna, přičemž rodinný byznys byl svěřen staršímu Josefovi. Nicméně Johann starší chtěl předejít možným problémům, a tak do své závěti zahrnul i druhého syna Johanna, jehož děti měly firmu zdědit za předpokladu, že první syn Josef nebude mít děti žádné.

Jeho předtucha se vyplnila a majetek měl přejít na děti druhého a pro obchod více talentovaného syna Johanna. S tím se Josef nechtěl smířit, a tak za svého špatného zdravotního stavu přepsal svůj majetek na svoji ženu Barbaru. Josef měl ovšem dluhy, proto jeho majetek propadl věřitelům. Nutno ale říci, že mezi nimi byli i rodinní příslušníci. Situaci vyřešila třetí generace v čele se synem Johanna mladšího Heinrichem Johannem Wilhelmem. Heinrichovi se podařilo odkoupit do své smrti část z bývalého rodinného majetku, zbytek vykoupila po jeho smrti vdova Theresie. Rodinný byznys tak přešel na jejich děti Antona, Julia a Heinricha, a to několik dní před smrtí Theresie v roce 1872.

Rodinný byznys v rukou sourozenců rostl, a tak si mohli dovolit koupit i Saský sál, který byl částí celého areálu, ve kterém byly další budovy. Řadu z nich nechali sourozenci zbourat a konečně v roce 1907 v novobarokním stylu přebudovali a vytvořili tak majestátní Grandhotel Pupp. O 15 let později byla dokončena také modernizace hotelových pokojů, kde měl každý pokoj vlastní koupelnu se studenou i teplou vodou. Před druhou světovou válkou ještě rodina stačila koupit poslední budovy v areálu, jedním z nich byl i Dům Boží oko.

Po válce stejně jako u drtivé většiny rodinných firem přišel v rodinném byznyse zlom, často větší než byla první i druhá světová válka. Na základě tzv. Benešových dekretů byl hotel rodině zabaven. Po únorovém převratu v roce 1951 byl přejmenován na hotel Moskva. Své jméno po rodině svých zakladatelů získal zpět až po revoluci v roce 1989.