V poslední době se zesilují diskuse na téma nástupnictví v rodinných firmách. Průzkumů, které se touto problematikou zabývají, přibývá. A výsledek? Těžko říci. Je evidentní, že velká řada českých majitelů by ráda své firmy či podíly ve společných firmách předala někomu z rodiny. Je evidentní, že se k nám postupně vrací kultura podnikatelských rodin, které se na svou firmu nedívají pouze jako na zajímavý podnikatelský projekt, který se pokusím vybudovat, hezky naleštit, správně nastavit čísla a prodat za nejlepší cenu. Řada českých podniků, a to zejména menších a středně velkých firem, je však stále velmi silně spojena s osobou svého zakladatele. Však si též u řady významných firem hned vzpomeneme na jejich zakladatele (Linet – pan Frolík, Best – pan Březina, Student Agency – pan Jančura).

Toto spojení se silnou a dynamickou osobností je samozřejmě na jednu stranu obrovská výhoda, pro firmu to však znamená určité riziko. Ve Španělsku rozdělují rodinné firmy do několika typů, kdy na prvním místě je často uváděn typ „kapitán“. Jedná se o poměrně mladé podniky, které nemají vytvořenou silnou korporátní strukturu a jejich zakladatel je nejen majoritním akcionářem, hlavním stratégem, ale též i reálným výkonným šéfem. Zejména tyto podniky jsou velmi významně ohroženy procesem mezigenerační výměny. A to nejenom ve Španělsku, ale zcela jistě kdekoliv na světě. Jestliže totiž loď přijde o svého kapitána a první důstojník není schopen se plně chopit velení, loď může velmi rychle ztroskotat, posádka se může vzbouřit nebo se loď může vychýlit z kurzu a ztratit cenný čas hledáním správné cesty. Jestliže si však kapitán správně uvědomuje skutečnost, že jeho funkční období je časově omezené, a hodnota jeho lodi závisí na dokonalém vedení, bude svoji posádku na danou situaci připravovat.

Zahraniční zkušenosti, tak i zkušenosti ryze české, ukazují, že dobře zvládnutý proces předání firmy další generaci majitelů může firmu velmi podstatně posunout. Tím pak dochází nejen ke zhodnocení rodinného majetku a jeho určité stabilizaci, ale zároveň ke společensky jistě prospěšnému vytváření pracovních míst a posílení národní ekonomiky. Mezigenerační výměna je samozřejmě velkým rizikem. Je ale též velkou příležitostí. Jak již bylo uvedeno výše, stále poměrně mladé české podniky velmi často potřebují projít určitým procesem „osamostatnění“, což mnohdy přispívá k vytvoření silnější korporátní struktury a zároveň k lepšímu nastavení na aktuální ekonomické a společenské trendy. Odchod zakladatele pak často může být příležitostí nejen pro připravené členy rodiny, ale též pro další členy manažerského týmu, kteří zatím nedostali svoji příležitost.

Mezigenerační výměna umožňuje tedy jednak využití energie a dynamiky „mladší generace“, a to při současném čerpání podpory od zakladatele. Vždyť by byla velká škoda přijít o podporu, minimálně na úrovni hlasu poradního, osoby, která většinou zná podnik, zaměstnance a obchodní partnery nejlépe.

Mezigenerační výměna je příležitostí se důkladně zamyslet nad budoucností firmy, nad vizí rodiny i firmy zároveň. Kam chce vlastně rodina/firma směřovat, resp. jakých cílů chce dosáhnout? Je možné těchto představ dosáhnout v „kruhu rodiny“? Je to příležitost vytvořit akcionářské mechanismy, které by měly jednak chránit zájmy rodiny na zachování kontroly nad firmou i její hodnotu, a zároveň stále umožňovaly akceschopnost firmy (je známo, že největším nepřítelem rodinných firem je vnitřní spor a zablokování rozhodovacích mechanismů je právě jednou z hlavních příčin pádu nejenom rodinných firem).

Samotný proces přípravy na zdárné předání firmy či obchodních podílů nelze samozřejmě ve zkratce dobře popsat. Nejdůležitější je však uvědomění si významnosti tohoto procesu resp. této situace. V případě záměru firmu v relativně krátkém horizontu prodat, může být příprava pouze firmy dostačující. Cílí-li však podnikatel na předání firmy další generaci je příprava pouze firmy krátkozraká. Nedílnou součástí této přípravy se musí stát i rodina. U rodinných firem je nutno totiž mít vždy na paměti, že se zde stejné osoby střetávají nebo řekněme nacházejí ve třech funkčních oblastech:

• v oblasti vlastnické
• v oblasti manažerské
• v oblasti rodinné

Pouze jejich zdárné propojení pak umožňuje zachovat charakter rodinné firmy. Bez propojení může být narušena nejen firma, ale i rodina. Vždyť známe velmi mnoho případů bojů o majetek velkých ale i malých hodnot.  Proces přípravy na mezigenerační výměnu by pak měl přispět, a dle zahraničních zkušeností přispívá, k eliminaci daných konfliktů.

Mezigenerační výměna či proces nástupnictví je tedy příležitostí pro firmu i rodinu. Výše uvedeným textem jsem však chtěl zároveň naznačit, že už samotný proces přípravy na danou situaci je velkou příležitostí. Příležitostí, která je bohužel v čase limitovaná a zároveň příležitostí, jejíž nevyužití může vést v katastrofu.